Mělník očekává legendu undergroundu  
                             
 
MĚLNÍK – Kdepak Plastic People Of Universe! První českou rockovou kapelou, reagující v druhé polovině 60. let na underground, vyvřelý z amerického západního pobřeží, byla Primitives Group, acidová mamba prvních beatových festivalů v pražské Lucerně, zmalovaná ještě před Kiss a sjíždějící na scéně happeningy, na které si už žádný pořadatel po nich netroufne. U mikrofonu stál Ivan Hajniš, ten, který v sobotu 17. května už jako sofistikovaný, bluesově orientovaný zpěvák ze švédského Malmö odstartuje v 21 hodin v mělnické Staré Mydlárně koncert své současné skupiny New Blues Band. 
 
                             
 
 
       
 

V únorovém čísle časopise Melodie, ročník 1969, jsem v recenzi na „vánoční beat“ ve Velkém sále pražské Lucerny napsal: „Od druhé poloviny hrála (rozuměj: skupina Primitives Group) skutečně dobře, tehdy však došlo k nešťastnému sypání umělého sněhu (rozuměj: rozdrceného polystyrénu) do řad publika. Ne že by obecenstvo došlo k újmě, ale kýchající a kašlající, doslova rozprášení diváci přestali sledovat produkci, jejíž úroveň vzhledem k prachu a dýmu byla pozoruhodná.“
Zdaleka nešlo o nejpomatenější výstřelek vyšinutého manažera Primitivů Eugena Fialy. Když v klubu Sluníčko nechal zapálit oheň v donesené okapové rouře, koncert dohráli hasiči
vybavení sekyrami. Na Bird Feastu, ptačí slavnosti v Music F Clubu, vystlal sál peřím a obětoval kohouta, aby jeho krví přilepil chmýří na hebkou kůži polonahé děvy. Hodilo by se v této souvislosti připomenout, že Primitives Group byla atraktivní nejenom vizuálně, ale i po hudební stránce, ale nevím o nahrávkách, které by se zachovaly jako argument. 

 
       
 
 
       
 

S prvními údery normalizace, které bych nesváděl jen na “spojenecké“ tanky, neboť bez ohledu na jejich dohled se vyrojilo českých a slovenských hovad víc než sarančat v rovníkovém pásmu, bylo jasné, že skupina s „podzemní“ pověstí se neudrží a Primitivové zvolili v roce 1971 ústup. Na sraz do emigrace ve Vídni se však dostavil jako jediný zpěvák. „Kdyby přijeli, byli bychom v cizině velký sukces,“ řekl mi Ivan Hajniš na našem setkání po dvaceti letech. „Jenomže oni nedorazili,“ povzdechl si v mém článku Primitiv na bluesové lince v Melodii č. 2/1992.

V Praze roku 1991 absolvoval už jako švédský řidič autobusu a poloprofesionální bluesman návrat do Lucerny v rámci koncertu Comeback a od té doby zdomácněl v klubovém prostředí, kde nejenom hlasem, ale i foukací harmoničkou skládá hold svým bluesovým a jazzovým vzorům, z nichž některé, Johna Mayalla a Wyntona Marsalise nevyjímaje, potkal a poznal při vystoupeních na společné scéně. Jednoho z nich, specialistu na bicí nástroje „steel pans“ Lestera Jackmana, hodlá představit mělnickému publiku.
 
       
 
 
       
       
                             
           
Text Jaromír Tůma
 
           
ilustrativní foto z internetu